Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla
(Kazatel 12,12)
V Hugově Chrámu Matky Boží v Paříži říká klerik Frollo s pohledem na tištěnou knihu a katedrálu: „Toto zabije toto“ - knižní slovo nahradí „Bibli prosťáčků“ v kameni a vyobrazeních, jejich „Basic Christian“ v piktografické podobě. Dnes asistujeme právě opačné metamorfóze. Mnoho už bylo slýcháno o úpadku papírových novin i papírových knih. To, co zde míním, je však posun hlubší: zavedením čteček na e-knihy by se proces nosiče a reprodukce posunul jen málo, nyní však dochází k tomu, že u lidí pod třicet je čtení jakéhokoli dlouhého souvislého textu chápáno jako příliš pracné, nudné a málo vydatné (asi jako louskání ořechů s příliš tlustou skořápkou a malým jadérkem). Došlo opět k reverzi na mluvené slovo, zachycené digitálním filmem či pouze audiostopou, jež si lze pouštět i při žehlení či do ouška při kondičním běhu. Jedná se tedy o zcela radikální soumrak knihy, něčeho, co v lidské kultuře vydrželo přes dva tisíce let a v tištěné podobě skoro sedm set. Není vůbec náhoda, že se v našich městech a na nádražích objevily bookboxy, jakýsi přechod mezi popelnicí a zařízením na nežádoucí, ale dosud nezardoušená robátka. Sám si odtud leccos nosím domů, aby měli dědicové jednou co vyklízet. Je typické, že jejich návštěvníci jsou všichni věkem přes padesát, často vice či méně omšelého zevnějšku, zkrátka typické marginalizované vrstvy. Jejich nadšení nad obžerným množstvím kdysi vzácného produktu připomíná radost zludračelých příslušníků lovecko-sběračských národů z množství plechovek a sklenic na nějakém velesmetišti. Vzhledem k tomu, že jsem psaní knih měl po většinu času za svou hlavní životní náplň, je mi trochu jako výrobci snad slušných parních strojů po vystoupení ing. Diesela či dovednému paličkovateli krajek, který může své produkty tak darovat nějakému lokálnímu muzeu. Lidstvo ztrátu knihy nepochybně přežije, dokonce lépe, než si nostalgici myslí. Také jejich produkce, v posledních desetiletích nevídaně technicky snadná, rovněž nezanikne – klub zahrádkářů přežil masové importy zeleniny i květin z ciziny, kluby jezdecké všeobecnou automobilizaci. Ani já bych už dnes nevydržel poslouchat slepého pěvce Homéry, když ze sebe po tři dny a noci chrlil svůj epos. Jen málokterý kulturní jev, pomineme-li takové bazálnosti jako hrneček, sukně či polévka, vydržel tak dlouho jako kniha.