(rozšířená odpověď na otázku serveru Seznam Zprávy k  32. výročí  17. listopadu, rok 2021)

Otázka zní: Má i nadále patřit mezi základní práva jedince možnost svobodně se rozhodnout, zda podstoupí očkování proti onemocnění covid-19? Nebo v době epidemie už svoboda této volby zasahuje do svobody jiných? Jak lze na pozadí epidemie vyvážit svobodu s ochranou zdraví obyvatel?

Vzhledem k tomu, že očkování je pro každého dostupné a kdo chce, dávno je mohl absolvovat, je drastické nucení k němu hrubým zásahem do lidských svobod. Člověk je tím degradován na úroveň lepšího domácího zvířete, řekněme skotu, který majitel, v tomto případě stát, očkuje či jinak manipuluje "k jeho prospěchu", kdy sám uzná za vhodné. Těm, kdo se očkovat nechtějí, by bylo možno nechat podepsat revers, že nadstandardní náklady léčení covidové infekce zaplatí sami (ale právě jen v tomto případě, nikoli snad jim anulovat zdravotní pojištění!). Současný stav diskriminace neočkovaných představuje zcela neobyčejnou licoměrnost, naprosto upomínající na praktiky minulého režimu, kdy také byla řekněme "svoboda vyznání", ale...

Podobné akce úplně podkopávají důvěru občanů ve stát, vytvářejí dosti děsivý precedent a přinesou na dlouhé lokte nesrovnatelně větší škodu, než je pochybný epidemiologický prospěch. Též velmi nepříjemně upomínají na praktiky nacistického režimu vůči Židům - dalším krokem by mohla být izolace neočkovanch ve shromažďovacích táborech. To, že některé okolní německojazyčné státy či Itálie podobná opatření provádějí také, není důvodem se přidat: pomysleme na tamní tradici totalitních zřízení, která v posledku kořenila v letité praxi "vrchnostenského státu" s dlouhodobou drezurou na slepou poslušnost vůči centrální moci (k preferovanému „bavorskému“ modelu smutně dodejme, že nejznámějším Bavorem všech dob byl Heinrich Himmler). Švédský či britský model je nesrovnatelně lepší. Neočkovaní se stávají oficiálně deklarovanou skupinou "nepřátel lidu", proti nimž lze libovolně vystupovat, ať nedím štvát, v médiích, asi jako kdysi proti chartistům - ti se také přece mohli zapojit do budování světlých zítřků a zlovolně to neudělali. Není-li zachována možnost činit něco podle úředního úsudku sobě neprospěšného, jsme ve spojení s digitálními technologiemi na cestě k systému totální kontroly a monitoringu, z nichž by mohla jednou vést cesta jen skokem z okna.

Celý současný proces nápadně připomíná pobělohorskou rekatolizaci v Čechách, kdy také byla bez skrupulí likvidována ohniska "protestantské nákazy" a každý obyvatel musel mít potvrzení o vykonané zpovědi, čemsi jako kombinaci duchovního vyšetření a očkování. Tato doba se tradičně nazývá "dobou temna" - co usoudí jednou historie o té dnešní? Rozdíl je jen ten, že zatímco církev administrovala spasení duší, medicínskoprůmyslový komplex administruje "spasení těl" - také disponuje ultimátní pravdou o tom, "jak je to doopravdy", či se to alespoň domnívá. Ve spojení s cenzurou a trestáním "dezinformací" pak vzniká jakési neblahá směs, připomínající nejspíš právě dobu pobělohorskou či tak rok 1917 první světové války - pokud se nějaká metoda ukáže jako málo účinná (očkování nepředstavuje "tečku za covidem", jak bylo ujišťováno), bývá zvykem opět přitvrdit v tomtéž počínání, ne hledat novou cestu (třeba účinná antivirotika). Nehledě na to, že předpisy o opětovném vyšetřování všech podezřelých a jejich kontaktů na odběrových místech neobyčejně zvyšuje riziko nákazy v těchto shromaždištích i cestou k nim v hromadné dopravě, o čemž se vůbec nemluví. Obávám se, že komplikovaná společenská křeč s mnoha zpětnými vazbami, kterou covid vyvolal, přináší, samozřejmě nejen u nás, autodestrukci západních společenství a úplné vyprázdnění jejich základního principu, svobody individua. Jedná se o celoplanetární vítězství principů čínských, z nichž budeme mít prostředky kontroly a donucení, ale ne už čínskou schopnost pro kolektivní kooperaci. Naše generace emigrantů a disidentů vidí své dílo po třiceti letech v troskách. Netušil jsem, že se něčeho podobného dočkám a jsem z toho metafyzicky smutný.