Slovo enantiodromie (řecky enantiodromia) bývá do češtiny překládáno jako protiběh a používá se v praxi poměrně zřídka. Je to škoda, protože s jevem jím označovaným se setkáváme dnes a denně a většinou si jej vůbec neuvědomujeme. Ne že by šlo o objev posledních let, právě naopak. Ač slovo samo pochází patrně až od Stobaia, pozdně antického autora, už na úsvitu řecké filozofie úvahy na toto téma nacházíme, zejména u Herakleita Efeského (6.–5. století př. Kr.), například...
Znovu jsou tu zvěstovatelé "spásných" pravd, které se nemohou mýlit. Po prudkém přelomu v roce 2020 se začíná ukazovat, že Západ vkročil do dalšího stadia své autolýzy, to jest rozkladu vlastními silami (mnohem závažnějšího, než byla nedostatečná reprodukce jeho obyvatel v posledních dekádách). Víceméně nezávisle na kořeni jeho bytí hlodá „hygienismus“, přinášející medicínskou diktaturu s potlačením dosavadních svobod, kulturní války vedené extrémním genderismem a „rasismem naruby“, a extrémní environmentalismus, chápající lidi na planetě v podstatě jako nežádoucí...
Vzhledem k tomu, že očkování je pro každého dostupné a kdo chce, dávno je mohl absolvovat, je drastické nucení k němu hrubým zásahem do lidských svobod. Člověk je tím degradován na úroveň lepšího domácího zvířete, řekněme skotu, který majitel, v tomto případě stát, očkuje či jinak manipuluje "k jeho prospěchu", kdy sám uzná za vhodné...
Chybí nám odvaha? Odvaha myslet? Anebo dokonce odvaha žít? Magazín Reportér nabídl dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jednoduché, ale zásadní téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? V pořadí třetí, listopadovou esej napsal dvaašedesátiletý biolog a filozof Stanislav Komárek, který na výše vyřčené otázky, bohužel pro nás, odpovídá spíše kladně...
V září 2020 nastoupila v našich zemích druhá vlna koronaviru, už s mnohem menší vážností průběhu i úmrtností, srovnatelnými zhruba se zavilým kmenem chřipky, ale s nemenší rychlostí šíření než při té jarní (vývoj není překvapivý, úspěšný parazit je ten, který hostitele téměř nepoškodí, ale také je otázka, zda se nejedná o důsledek skutečnosti, že populace je teď mnohem víc „protestována“)...
K nadcházejícím šedesátým narozeninám jsem si nadělil trochu neobvyklý dárek: přesně po pětadvaceti letech jsem se rozhodl ukončit svou žurnalistickou činnost. Užil jsem si jí do sytosti a její značnější část se odehrávala právě na stránkách Lidových novin - jim i našim čtenářům bych chtěl ze srdce poděkovat za trpělivost, kterou se mnou měli.
Oblíbeným povzdechem přítomné doby je konstatování, v jak „materialistické“ době či společnosti žijeme. Obávám se, že pravý opak je pravdou. Manicheismus, novoplatonismus či gnóze viděly hmotný svět jako „vězení ducha“, božského ohně, který postupně klesl až do této bědné úrovně a teď se cítí znevolněný a úpí...
Z jistého úhlu pohledu je Portmannův postřeh o tom, že živé bytí je sebestředné nejen geneticky a reprodukčně, ale zejména sebeprezentačně, sice velmi pravdivý, ale ne tak úplně potěšitelný. Pokusme se však na celou věc dívat nikoli jako na něco trapného a odpudivého, ale naopak vesele roztomilého, asi jako bychom s pobavením a smíchem sledovali, kdyby se nám plži pokoušeli stavět v zahradě...
Je tomu právě sto pět let (1913), kdy byla v německém Ludwigshafenu zahájena průmyslová výroba amoniaku ze vzduchu Haber-Boschovým procesem. Lze s dobrým svědomím říci, že se jednalo o zcela přelomový moment novodobých dějin a podle řady kritérií byli Fritz Haber (1869-1934) a Carl Bosch (1874-1940) mnohem většími dobrodinci lidstva než kdokoliv jiný...
Jako konvergence čili sbíhavý vývoj se označuje nápadná podobnost některých blíže nepříbuzných živočišných či rostlinných forem mezi sebou: delfín, tuňák i vymřelý ichthyosaurus jsou si nápadně podobní tvarem těla i způsobem života v moři...
Ač samozřejmě lidé nemají osrstnění od nejstarší nepaměti, jako biologický problém se celá věc začala jevit až s nástupem klasického darwinismu. Ve starších dobách se absence srsti chápala jako typicky lidský znak, odlišující nás od zvířat, která jsou chlupatá všechna: ze savců chybí srst pouze tropickým tlustokožcům...
Je dobře známo, že různé doby a různé kultury mají jiné formy duševních nepravidelností, ať nedím chorob. Dokonce se dá, že některé formy duševních trablů jsou v určité době „salonfähig“: třeba na přelomu 19. a 20. století to byla hysterie – paní továrníková měla hysterický záchvat a nepřijímala návštěvy.
Často dnes mluvíme o tom, že nastává doba „postfaktická“ - co to vlastně znamená? Je dobře si uvědomit, že latinské slovo factum je odvozeno od slovesa facere, činit, dělati, tedy faktum je něco „učiněného“, či „udělaného“, ve vědecké praxi třeba v laboratoři učiněného námi samými. Pan Vaňous jako takový faktum není, spíše fenomén. Jeho hodnota řekněme krevního tlaku či obsahu glukózy...
Přetvářka rozhodně není něco, co by se na světě objevilo až s člověkem. Naopak, v živém světě je čímsi relativně běžným. Začněme fenoménem mimetických napodobení, který je samozřejmě úplně nevědomý: Motýl nesytka sršňová vypadá a pohybuje se přesně stejně jako sršeň, takže oklame ptáky a na první pohled i entomologa. U vyšších živočichů už nabývá přetvářka mnoha rysů...
Je věru zajímavé si přečíst nedávno v češtině vydaný Gándhího vlastní životopis Můj život aneb O mých experimentech s Pravdou (ProfiSales, 2015). Gándhí jej napsal ve svých 56 letech, v roce 1925. Je poučným průzorem do vnitřního světa politika světového formátu, byť je psán se zřejmou autostylizací – autor se v rámci vhodné sebeprezentace líčí jako polepšený hříšník, byť hříchy...
V červnu roku 2017 jsem měl možnost projet po zemi cestu z kirgizského Biškeku přes čínský Turkestán a provincii Kan-su až do města Luo-jang v provincii Che-nan, hrubým odhadem něco přes čtyři tisíce kilometrů - teplota se pohybovala mezi nulou a 42 stupni, nadmořská výška mezi minus 200 a čtyřmi tisíci. Ani v kombinaci autobusu a vlaku to nebylo zcela snadné a několikrát jsem si vzpomněl na Marca Pola, který podobnou trasu...
Je zajímavé si po třiatřiceti letech Havlovu Moc bezmocných znovu přečíst. Václav Havel měl naprostou pravdu v tom, že minulorežimní společnost byla pouze speciálním, poněkud neefektivním a nedokonalým případem evropské společnosti technicistní éry...
Na podobnosti i rozdíly mezi státy sociálního hmyzu a státy lidskými bylo už od doby krále Šalamouna mnohokrát poukazováno. Jistě neřeknu nic objevného, zdůrazním-li hned na začátku, že hmyzí státy jsou na rozdíl od těch lidských...
V letošním roce uplyne sto let od zavraždění známého ruského vizionáře a spolustrůjce carského osudu Grigorije Jefimoviče Rasputina (1871-1916). Literatura o něm je neobyčejně bohatá a rozporuplná, téma samo je nejen strhující, ale za století od jeho smrti a po vyprchání dobových politických nálad i psychologicky...
Naše vědomí je pouhou třešničkou na dortu obrovské spousty procesů, které v našem organismu nevědomě probíhají – nemusíme sami řídit tep našeho srdce, dýchání ani trávicí procesy: po opulentní večeři můžeme s klidem usnout...
Zamyslíme-li se nad posunem celkové atmosféry ve společnosti za posledních šestadvacet let, je patrné, jak nesmírně vzrostla touha po jednoduchých odpovědích a řešeních. Na širší zamyšlení nad jakoukoli záležitostí není prostor - vaše řeč ať je: „Ano, ano, ne, ne!“...
Každá novější doba chová namísto někdejších obav z ďábla obavy „vědecké“, jimiž se obírá a děsí. Zdá se, že na obecný lid musí být nějaký abstraktní bič, kterého by se obával trochu podobně, jako malé děti kominíka či bubáka. Tady ovšem přestává legrace,...
Je každému banálně známou pravdou, že náš organismus má značnou schopnost reparace – odřené koleno se zahojí, rozříznuté bříško prstu sroste. Moderní medicína má autoreparační snahy našeho organismu tendenci podceňovat a dělat za něj pokud možno všechno sama, jako hyperprotektivní rodič za dítě či ještě spíš...
Nedávno jsme si povídali s kolegyní Eliškou Luhanovou o tom, že „memetika“ jako věda v posledku doskomírala na úbytě (její hlavní časopis „Journal of Memetics“ zanikl roku 2005). Centrální Dawkinsova myšlenka o memu jakožto replikující se jednotce kulturní informace analogické genu je však...
Lidské vnímání má vrozenou tendenci každý z aspektů nás obklopujícího světa chápat a prožívat podvojně, jako dvojici protikladů (pokrokový × reakční, užitečný × škodlivý, zděděný × naučený, horký × studený atd.). Tyto protiklady jsou prožívány jako kvalitativně různé...
Strašidlo komunismu bylo dnes vystřídáno novým, islamistickým. Je snad zbytečno zdůrazňovat, že islámský extremismus nerovná se islám jako takový, jak to bývá naším lidem zhusta chápáno a jemu prezentováno. Též „Islámský stát“ je zcela extrémním výhonkem politické zběsilosti a šikovně zvoleným pojmenováním drtivou...
Od počátku 20.století se stala agrese a agresivita předmětem psychologického zkoumání a úvah – byla k tomu řada dobrých důvodů. Obě světové války ukázaly, kam až může lidská destruktivita jít a téměř zničily evropskou civilizaci od Bretaně až po Volhu. V zásadě lze všechny koncepce týkající se vzniku agrese rozdělit do dvou velkých skupin: jedna přeceňuje či jedině uznává vlivy vnější...
Pod slovem „autodomestikace“ se rozumí pozoruhodná skutečnost, že člověk vykazuje některé rysy svých vlastních domácích zvířat. Celou záležitost nejvíce zpopularizoval známý rakouský etolog Konrad Lorenz, ač na některé její aspekty upozornil už Charles Darwin a další autoři. Co vlastně všechno člověka...
V první polovině 20.století upozornili holandský anatom Louis Bolk a švýcarský zoolog Adolf Portmann na zajímavou skutečnost, že lidé se v dospělosti podobají svými proporcemi novorozeným mláďatům či možná ještě spíše vyspělým fétům antropoidních opic – proto se tento jev nazývá permanentní juvenilitou či také fetalizací. Fenomén sám není v živé přírodě zdaleka neznámý...
Představa, že zlý vlk, negativní hrdina z hanebné historky o Karkulce, mezi námi v kvantech žije a nechává si posluhovat a vydržovat se, není pro většinu z nás úplně běžná. Ve skutečnosti byl mnohem rafinovanější, než jsme kdy pomysleli. Správně tuše, že otevřená konfrontace s lidmi v posledku nedopadne dobře, začal se před zhruba patnácti tisíci lety mezi nás vtírat...
Ze všeho hmyzu lidi v dějinách nejvíce fascinovaly včely – tedy rozumí se, včely sociální, ty naše všeobecně známé včely medonosné, neboť drtivá většina včelích druhů je samotářská, což laická veřejnost tuší jen mlhavě. Odhlédnuto od jejich strhujícího společenského života, byly včely od pradávna důležité i ekonomicky a před vynálezem třtinového cukru prakticky jedinými dodavateli sladkých pochoutek...
Příběh z knihy Genesis o osudu našich prarodičů v ráji je zajisté „nedarwinovský“, ale má obrovskou výpovědní hodnotu o lidské podstatě a osudech. Adam s Evou byli vyhnáni z ráje po požití ovoce stromu poznání „dobrého i zlého“, to jest po pádu do polárního způsobu myšlení. Svou podstatou ani jinak myslet neumíme a každá věc, kterou se zabýváme, se nám rozpadne do páru polárních...