Ač samozřejmě lidé nemají osrstnění od nejstarší nepaměti, jako biologický problém se celá věc začala jevit až s nástupem klasického darwinismu. Ve starších dobách se absence srsti chápala jako typicky lidský znak, odlišující nás od zvířat, která jsou chlupatá všechna: ze savců chybí srst pouze tropickým tlustokožcům, kteří ji díky svému objemu nepotřebují k termoregulaci (sloni, nosorožci) a některým skupinám vodním (hroši, kytovci), ale zdaleka na všem – pomysleme na kvalitní kožichy vyder, tuleňů či lachtanů. Z těch ostatních chybí srst jen rypoši lysému, podivnému africkému eusociálnímu hlodavci, žijícímu pod zemí ve velkých koloniích – primáti mají, krom nás lidí, srst naprosto všichni, byť ne obzvlášť hustou: kožich ze šimpanze by příliš nehřál, ten z langura už ano. Srst je ovšem veledůležité i jako mechanická ochrana – vzpomeňme na staré úsloví o nahém v trní. A trní bylo v naší původní africké vlasti požehnaně...
Darwinovi bylo ihned jasné, že bezsrstost je znakem, který rozhodně přírodním výběrem vzniknout nemohl. Už díky protitlaku mechanických poškození ne, a což teprv v momentě, kdy lidé odmigrovali daleko na sever! Jak by se teplý kožíšek hodil neandrtálcům (to, že je kreslíme chlupaté, je věcí konvence) či magdaleniénským lovcům v třeskutém mrazu! On by se po pravdě řečeno u nás hodil podnes a významně by snížil životní náklady: jako bývalí tropičtí živočichové si musíme stavět domy a temperovat je stále na oněch asi pětadvacet stupňů – kdo někdy viděl, jak šťastně a neproblémově žijí děti v tropech, pochopí, co je za oboustranné trápení, odchovávat je v mírném pásmu. V případě hřejivého osrstnění by se tradiční univerzita redukovala jen na budovu knihovny – přednášet i zasedat by se dalo pod širým nebem. Jak jinak by s kožíšky vypadala milostná poezie, jak jinak salony krásy s jejich barvením a vystřihováním vzorů!
Darwin viděl jako agens vzniku bezsrstosti pohlavní výběr ze strany mužů, jimž se neochlupené paní a dívky (řekněme podle viktoriánského vkusu) více líbily a znak se postupně částečně přenesl i na selektátory. Od té doby se vynořila celá plejáda teorií dalších: v minulosti prošlo lidstvo akvatickou fází vývoje (nedoložené, navíc se plavat musíme učit), bezsrstost sloužila k ochlazování při štvaní kořisti v afrických savanách (to dělá pes hyenovitý taky a chlupatý je) atd.. Kštice vlasů na hlavě by se mohla vyvinout či uchovat jako ochrana před shora pražícím sluncem, chtělo by to ovšem ještě podobné „epolety“ na ramenou. Mně osobně se ještě tak nejvíc líbí Portmannova a Bolkova teorie o lidské permanentní juvenilitě, tj. že člověk je vlastně stabilizované dětské či embryonální stádium primátů včetně extrémně velké mozkovny – pomysleme, že např. někteří giboni se rodí holí, jen s ovlasením na hlavě. Výkonný mozek pak umožnil spíchnout si slušivý obleček, když už návrat do ochlupeného ráje z nějakých důvodů, ať přírodní výběr tlačil sebevíc, nebyl možný. Ale kdo ví...