Zamést za sebou

Stará moudrost říkala, že každá nemoc v sobě nějak nese lék proti ní samé – řekněme virů neštovic lze použít i k přípravě očkovací látky, kdysi se také věřilo, že na pobodání včelím žihadlem je nejúčinnějším prostředkem med...

Ptáci, savci, predátoři

Je zajímavo si uvědomit, že ač svou podstatou nepochybně savci, prohlásili jsme rysy, které nás s ostatními spolusavci spojují, za nekulturní: vzájemně očichávání, neřku-li olizování, tělesné dotýkání, pocení, moč, pachy, natož třeba válení v bahně, ba cosi podezřelého vidíme...

Luxus

Jeden z mých přítel mi teprve nedávno ozřejmil, že sebereflexe je formou duševního luxusu. Pokud jsme div živi v poměrech řekněme fabriky 19. století či jsme zažili něco jako bombardování Drážďan, něco jako sebereflexi si v podstatě nemůžeme dovolit – traumatické zážitky musíme ve své duši v zájmu přežití jakýmsi způsobem „opouzdřit“, jako postřelené zvíře kulku v mase...

Světská sláva

Lidem je dáno se radovat ze společenského vyniknutí, mnozí by byli nejraději, kdyby se na jejich památku nikdy nezapomnělo: kdysi ve formě hrdinských vyprávění u táborových ohňů, později i záznamů o jejich velkých činech či uchování jejich spisů a děl. Ne že by zvířata o vyniknutí nedbala, věc má ovšem své přirozené meze...

Čas na nový disent? aneb Mění se úloha intelektuála?

Otázka nového disentu je dnes aktuálnější než kdy předtím, slovo disident pochází od dis-sedere, „odsednouti si“, rozumí se od majoritní společnosti. Bude se jednat vždycky o strategii minoritní, jakousi „paralelní polis“ či „ostrůvky pozitivní deviace“. Také by šlo dnes spíše o společenstvo pasivně obranné, ne o zárodek nějakého masového hnutí či strany, která by chtěla přejmout moc. Držet moc je jako držet za uši živého tygra a dnešní mocní jsou hlavně zachycovateli proměnlivých poryvů lidové přízně do svých plachet. Též zde dnes není nějaká mocnost, o kterou by se noví disidenti mohli opřít...

Rádžasthán

Indii jsem spatřil opět v rozteči šestnácti let, tentokrát namísto jihu její severozápad, stát Rádžasthán spolu s historickými centry, jako je Dillí a Ágra. Nerad bych zde opakoval to, co jsem již jednou napsal v eseji Indie poklepem a poslechem/Indie 2003, neboť na většině charakteristik se nic nezměnilo: nezměnilo se ani na zkušenostech Léviho-Strausse...