Jen se neupatlat

Intelektuálové mají oproti většině obyvatelstva převahu v jedné věci – mají nevývratný pocit větší rituální čistoty a morální převahy nad jinými. Jen se reálným světem neupatlat... „Naše přátelství bude čistě duchovní...budeme se scházet každé sudé pondělí v klášterní hovorně a odděleni závěsem budeme diskutovat o matematických problémech...“ tak nějak začal průšvih novověku. Měl na co navazovat – už platonismus a nauky z něj odvozené učí pohrdání „výdělkáři“ a pocitu bytostné nadřazenosti nad nimi: dodejme snad jen to, že Platón svou činnost financoval z rodinného jmění, nikoli ještě z daňových peněz vybraných od těchto ohavníků. Proto také mají třeba matematici pocit převahy nad biology, kdysi se hrabajícími v pitvaných útrobách, a ti jim ji přiznávají: křišťálově průzračný matematický model je přece mnohem lepší než populace či buňka reálná.

Jen se nezamazat něčím konkrétním... zkoumáme-li primárnost hmoty či ducha nebo vztahy mezi jednotlivými božskými osobami, nemusíme zkoumat, proč vlastně nás Jarmilka minulý týden opustila, zda snad neděláme něco špatně a zda jsme ve všech směrech takoví giganti, za jaké se máme. Také neuděláme chybu, pokud ze své osobní mytologie, která se kdoví kde vzala, uděláme obecně závaznou ontologii – Nietzsche úspěšné sublimoval své frustrace jako intelektualizovanou  formu vzdorného vřeštění zoufalého pubescenta.

Další zajímavou zákonitost postřehl už Tolstoj: čím neobvyklejší věc člověk chce, tím snáze ji získá – kolem velkých prachů a jejich dobytí se točí a tlačí tisíce zájemců, kolem biologie pestřenek jen několik málo. O království Boží je tak málo interesentů, že je zdarma a na počkání, a jak praví Jacob Böhme, sotva na stopu od nás...

Zdá se, že nejadekvátnější sebepochopení nás intelektuálů by bylo podobné, jak fungují specializované kasty dělnic u některých tropických druhů mravenců – takových bytostí, jako jsou „živé zátky“, hlavami ucpávající v případě útoku vchody do mraveniště, či „medonoši“ a „vodonoši“, do nichž je možno ukládat na horší časy nektar a vodu, je ve společenství potřeba vždy jen několik málo. Nejsou ani horší, ani lepší než mravenci „majoritní“, jen jsou to úzcí specialisté, byť „takoví jiní než ti ostatní“ - důvod k vypínání, ale ani sebekritice to není...